Nevím, co by mél být nadpis...

2. dubna 2013 v 20:14
Chtěla bych říct, že s tímhle blogem končím. Nechám ho tu, ale už jen málokdy sem budu psát. Od té doby co jsem ho ukázala třídě mi prostě došli nápady. Už abych se tu bála cokoliv psát protože se všech obrátí proti mě. Ať napíšu cokoliv, každý v tom vidí to zlý.. Je mi tohoto blogu líto. Měl dobrou návštěvnost a byl dobře rozjetý. No.. zjistila jsem že je lepší mít blog o kterém nikdo ze známích neví... Neberte si to zle.. Jo a jedna maličkost: přesunula jsem se na jinej blog. Doufám že bude časem mít tak dobrou návštěvnost jako tenhle. A na tomhle blogu říkám poslední Ahoj :)
 

3. místo v Řevnicích

23. března 2013 v 18:03 | jana | 
Dneska se hrál další turnaj v Řevnicích. Ješte ve čtvrtek bylo nejisté, jestli vůbec pojedeme. Nakonec sme jeli tři: já, Kotyk a Koníř. Mě se vůbec nedařilo, měla jsem jen 3 body ze sedmi. Táta to řekl trefně: hrála jsem jak ponocnej... Každopádně ty tři body mi zajistily poslední - třetí místo. V naší kategorii sme totiž byly jen tři holky. Kotyk měl tři a půl bodu a ve svojí kategorii byl druhý ze dvou. Ale hlavní je že oba máme medajli :D A Koníř měl čtyři body a byl třetí ( nevim z kolika).
Takže vlastně všichni od nás měli medajli :D

Víte vy co..?

17. března 2013 v 22:46
Vidím, že jsem udělala špatně, že jsem vám řekla o svém blogu.. Ale víte vy co? Mě je to jedno. Říkejte si co chcete. Vše píšu tak, jak si to myslím. Do třídního kolektivu, mě už stejně nepřijmete.. není co řešit.. já mám kamarády a kamarádky na šachách.. V téhle třídě to ještě ten jeden rok vydržim a pak bude "klid". Myslete (a pište) si co chcete.. sorry
 


Odchod ze třídy

17. března 2013 v 22:02 | jana |  Když je nuda
Dneska když jsem myla nádobí napadla mě taková zvláštní věc: co kdybych musela najednou odejít z naší třídy? Bylo by to dobře nebo špatně? A co bych svým spolužákům vlastně řekla? No nejspíš nic, ale co bych si pomyslela?

V naší třídě je diskriminace. Nebo tak se to asi nazvat nedá, protože si za to vlastně můžu sama (viz první a druhá třída)... Ale změnila jsem se! Jenže to už teď nikoho nezajímá. Až do šesté třídy jsem měla ve třídě jen jednoho kamaráda. Jmenuje se Michal Slepička. Byl také mimo partu. Kolovaly okolo nás různé fámy, třeba že spolu chodíme a tak, ale byl to opravdu jen kamarád..
Šestá trída pro mě byla obrovská změna. Nejen ve škole, ale i v životě. Na konci prázdnin mi umřela maminka. Do školy přišli tři nový spolužáci z Olešný. Mezi nima jsem měla jednu kamarádku a díky ní se semnou začala bavit i Míša D.
Ale teď už je zase "všechno při starém". Nikdo ze třídy se semnou nebaví. Ani Martina a nejspíš ani Míša. Jediný kamarád mi ve třídě zůstal. Michal.
Ostatní nechci urazit, ale ti řeknou jen "ahoj" a přijdou jen když chtějí, abych jim dala opsat úkol..

Původně neměl o mém blogu nikdo ze třídy vědět, ale rozhodla jsem že ho ukážu na FB. Kdo z mé třídy to dočetl až sem, tak děkuju a aspoň víte, co si o naší třídě myslím...

MČR v šachu - výsledky

17. března 2013 v 10:55 | jana | 
Už jsem tu psala, že jsem se zúčastnila mistrovstvá ČR v šachu v Koutech nad Desnou. Abych postoupila na MEU, musela jsem vyhrát poslední kolo. No.. Nepodařilo se.. a se čtyřmi a půl body jsem skolčila desátá ze sedmnácti. Poslední kolo sa tam objevil kameraman od ČT a furt točil první šachovnici a na nás na třetí se ani nepodíval. A tak jsem tam u tý šachovnice jen tak bezmocně seděla a byla jsem hrozně rozčílená. Zaprvé jsem měla pozici na ho... za druhé s postupem jsem se mohla rozloučit a za třetí mě naštval ten kameraman... Měla jsem sto chutí tam něci rozbít! No.. ovládala jsem se ale už jsem se vůbec nesoustředila na partii a po dvou a půl hodině jsem to vzdala a pomaloučku jsem odešla na pokoj. Naštěstí nikdo nešel se mnou a tak jsem bouchala do zdi a nakopla jsem snad všech 131 schodů po kterých jsem šla. Když jsem přišla na pokoj, táta už tam čekal a vyptával se. Tak jsem mu řekla že jsem prohrála.Myslela jsem že bude naštvanej, ale vzal to v pohodě :) Zanedlouho byly na internetu výsledky a tak jsme ještě před vyhlášením věděli, že jsem desátá. Tátu to docela potěšilo a říkal, že o tom napíše do novin.. Tak jsem na to zvědavá :D No a pak už následovala čtyř a půl hodinová cesta autem a v sedm večer sme konečně přijeli domu :)

Konačné pořadí tady a naše fotky tady.

(Přidala bych dřív, ale začetla jsem se na jiném blogu :) )

MČR v šachu 2013

15. března 2013 v 21:16 | jana | 
Tak nejdřív bych se vám chtěla omluvit, že sem nechodim. Ale nevěřili byste jak je tu mizernej signál.. :)

Každopádně už od minulého pátku jsem s tátou a Verčou (kamarádka ze šachů) v Koutech nad Desnou. Hraje se tu mistrovství ČR. Já hraju v kategorii D14 (tj. dívky do 14 let) a Verča hraje v D16. Dnes se hrálo už osmé kolo z devíti. Já mám 4 a půl bodu a jsem celkem spokojená. Ale bylo by fajn kdybych zítra vyhrála, protože bych si zajistila postup na MEU, ale hraju se soupeřkou, která porazila nejsilnější holku z naší kategorie a remízovala s tou, se kterou sem já prohrála. Šance nejsou vysoké.. No budu se snažit :) Co se Verči týká tak ta má jeden a půl bodu a bohužel má jistý poslední místo (i kdyby zítra vyhrála).
Jen tak mimochodem.. každý den naběháme cca 800 schodů a možná ještě víc. Sem to radši přesně nepočítala ;)
Jinak v neděli jsme si zahrály bowling. Hrála sem to poprvé v životě, ale nebyla to zas taková katastrofa :) V ponělí jsme byly v bazénu a ve středu sme byly na lyžích a byl strašnej sníh a zima..
Já bych se ještě rozepsala, ale teď přiška Verča a kecá mi do toho :D takže to bude všechno :)
Jo a ještě odkaz na výsledky po 8. kole. Konečné pořadí dodám :)

Místo, kde chci žít -TT

15. března 2013 v 20:51 | jana |  Témata týdne
Když se to tak vezme.. jsou vlastně dvě místa kde chci žít. To první je samozřejmě doma :) Doma je prostě doma a nic mimo domov není stejné. Ale to druhé místo je (jak už asi víte) Oklahoma, nebo něco okolo. Chci být stormchaser stejně jako Reed Timmer a jediné místo, kde je možné se tomu aspoň trochu přiblížit je Tornado Alley.. Ale to je nesplnitelný sen. Když si vezmu že Timmer oficiálně natočil první tornádo v sedmnácti letech.. Ale co se dá dělat. Žiju tady, chci žít tam. Ale bylo by fajnový aspoň jednou se podívat kamkoliv do USA...

DEPRESE

4. března 2013 v 17:19 | jana |  Témata týdne
Tak tohle předně vystihuje můj první den ve škole po prázdninách.. Z neznámého důvodu se semnou přestala bavit ,,nejlepší" kámoška a přidala se k Elišce - holka kterou ve třídě nejvíc nesnáším.
Ale to se jen tak říká že má někdo ,,depku" protože kdyby jí opravdu měl, tak by byl zralej do blázince ;) No.. tak trochu nevim co psát, nejspíš udělám ještě jeden článek (ne na TT ale normální) a napíšu něco o diskriminaci..

Kde končí vesmír?

27. února 2013 v 15:02 | jana |  Témata týdne
Když se to tak vezme.. nekonečno teoreticky neexistuje, protože všechno někde končí a za tím začíná něco nového. Dveřmi končí jedna místnost a zároveň začíná druhá. Za místností je dvůr, za ním ulice, za ulicí les, za lesem je pole, za ním řeka, za ní skály, za nimi moře, za mořem oceán a za ním pláž a tak můžu pokračovat dál. Když někde něco končí, musí něco začínat.
O vesmíru se říká že je nekonečný. Je tak nepředstavitelně obrovský... A při pohledu na nočí oblohu vidíme stovky hvězd a za nima jsou další miliony hvězd které nevidíme. Jsou daleko miliardy světelných let..
Kde končí tohle ,,nekonečno"? A jestli někde končí, tak co je za ním?

Setkání s Vladimírem Remkem

23. února 2013 v 20:51 | jana | 
Byla to tak trochu přepadovka: včera večer mi táta oznámil, že dnes budu hrát v Praze turnaj ,,kosmonautů" (šachy samozřejmě). Měla jsem hostovat za Řevnice. Táta byl v práci a nechtěl mě pustit samotnou, takže se domluvil s Radkem který tam taky jel, že pojedu s ním. Setkali jsme se na nádraží, koupili si lístky, nastoupili do vlaku a čekali jsme až se to rozjede. Bylo šest ráno, ldyž sme vyjeli. Ve vlaku to strašně házelo a dělalo to různý zvuky.První co mě napadlo, že to zní jako sele před porážkou (nikdy jsem sele před porázkou neslyšela :D) a pak mi to znělo jak motorovka. Ještě k tomu byla tma a mě to děsilo. A Radek se mi smál!! :D Když sme dojeli vlakem do Prahy, tak Radek řikal, že pojedeme kousek metrem. To znamenalo jít na jezdící schody. A nikdy předtím na jezdících schodech nebyla!! A Radek se mi zase smál!
Pak sme se konečně dostali do hracího sálu. Usedli jsme k šachovnicím a hráli. Bylo 9 kol, z toho sem získala 6 a půl bodu a jako družstvo jsme skončili druhý, což byl nečekaný úspěch. A hádejte kdo nám předával medajle: Vladimír Remek!!
No a pak už následovala cestá zpět. Jinak řečeno znova jezdící schody, další výtlem Radka a děsivý zvuky ve vlaku (a další výtlem Radka ;D) Z toho mám názor že cesta do Prahy (a v Praze) je děsivá s velkým D.
Jinak zpět jsme přijeli kolem osmé hodiny večer a teď jsem tak unavená, že i ten tablet (na kterym píšu) už skoro neudržim a necejtim nohy :D Ne ale fak.. Mam dost ;)

Kam dál